K srdci

Zanedbávám to tady, protože se opět navracím k Božímu srdci a nemám potřebu se o tom sdílet, ale přece jen vám něco povyprávím. 

Vysvětlení, možná. Spíše cestu, kterou jsem si prošla a chtít nechtít, poznamenala mě. 

Posledně jsem vám vyprávěla příběh o mém seznámení s jedním chlapcem a chtěla bych k tomu něco doplnit, protože to přece jen byla událost v mém životě, která mě změnila, ale musíme jít na začátek. Ještě více před to, co jsem zde už odhalila. 

Zhruba před rokem jsem s jedním svým dobrým kamarádem řešila jeho vztah s nevěřící holkou. On byl zrovna v období, kdy se snažil prohloubit svůj vztah s Bohem a tento vztah ho trápil. Slečnu, se kterou chodil měl rád, ale věděl, uvědomoval si, že to nemá budoucnost. Hodně jsme se o tom bavili, probírali to. Já tady teda nebudu zacházet do detailů toho vztahu (to je jeho příběh) snad jen, že nakonec se s ní rozešel a vnímal a já také, že to byl správný krok, protože tahle celá situace ho tolik přiblížila k Bohu. Do teď si pamatuji, jak jsem byla svědkem jeho změny. 

Část, ke které se však vyjádřit chci je to, jaký postoj jsem k tomu celému zaujala ve svém srdci. Řekla jsem si, jaké mám štěstí, že tohle se mi nikdy stát nemůže. Mám přece na pevno stanovené hranice, zásady, přes které jít nechci a nepůjdu. Mně se navíc nevěřící kluci vyhýbají obloukem. Jsem v bezpečí, ale klidně se o tom se svým blízkým kamarádem budu bavit, rozebírat věci umím skvěle. Never say never. Tolik jsem si věřila do chvíle, než jsem stála před podobnou situací a právě v ní jsem byla schopná, všechny ty své hranice hodit do koše. Odložit na čekací lavičku a užívat si daný moment. Možná tomu ani nepomohlo to, že jsem zrovna v době, kdy jsem se s panem kamenným seznámila, byla ve svém nejlepším období; blízko Bohu, spokojená sama se sebou, plná lásky. Myslela jsem si, že se nemůže nic stát. V dobrém období se přece špatné věci nedějí ne? Jak naivní jsem byla.

Citům neporučíš. 

Netvrdím, že jsem se zamilovala, to je pro tuhle situaci až příliš silný výraz, ale zamotávála jsem se do toho a do něj pořádně. Ale i přes to, tam ty pochybnosti byly pořád, někde hluboko zaryté. Psala jsem totiž během těchto časů celkem dost básní a když si ji teď čtu, vnímám v tom, že jsem tam ty pochybnosti měla a cítila je, jenže bylo tak lehké je vždycky zpátky zastrčit do šuplíku. O jednu se s vámi v rámci tohohle příspěvku podělím: 

Potřebuji to vypustit

ze sebe ven pustit

než se z toho zblázním

ale nejde to, nemohu

Ve svém životě

zastávám určitě zásady

Určitou víru,

že Boží dítě jsem,

že láska není hra

Chci čisté srdce mít

Muže jen jednoho

a v jednotě s ním žít

Ve svém životě potřebuji pravdu znát

Vědět, na čem jsem

Kým pro tebe jsem

Kým se stávám(e)

Mluvit chci

s tebou o tom všem,

ale tolik se bojím

Bojím se, že zraním tebe

SEBE

ublížím nám,

protože jsem to nechala zajít daleko

Sblížila se s tebou

Dovolila,

co normálně nedělám 

Je to báseň, která vznikla ve chvíli, když toho na mě bylo moc. Báseň, která v sobě řekla všechno nevyřčené během našeho setkávání se. Báseň, kterou mě tolik bolelo psát, křičela jsem u ni na Boha uprostřed nočního Brna. Plakala a říkala si, proč se mi tohle děje. Neslyšela jsem ho. Nechal mě tam samotnou. Byl to moment, kdy jsem se na Boha naštvala. Opět. Protože bylo jednoduší zlobit se na Něj, než se zlobit na sebe. 

A až po několika měsících jsem si uvědomila, že lžu sama sobě, protože Bůh tam celou dobu byl, jen já ho nechtěla slyšet. Chtěla jsem si dělat věci po svém. 

V jedné písni se zpívá "You made a way, where there was no way. And I believe I'll see You do it again. Great is Your faithfulness. " (Udělal jsi cestu tam, kde žádná nebyla a já věřím, že tě to uvidím udělat znovu. Velká je tvá věrnost). Ta slova mě vždycky dostanou na začátek, kdy mi největší naději a možnost držet se nad hladinou dávalo, že Bůh je věrný! Proto se teď navracím k Božímu srdci, ale je to cesta. Ke změně nikdy nedojde ze dne na den. 

Ještě jedna báseň na závěr: 

Ublížil jsi mi

Tichem se zraňuje

Já však naději mám

Boží láska

UZDRAVUJE

mé srdce

vždy z pádu napravuje.

Já díky ní,

mohu jít dál

Opět vstát

a jít!