Přemýšlím, kde mám začít, jak si myšlenky opět urovnat. Vzpomněla jsem si na jeden moment, několik let zpátky, kdy jsem seděla ve svém brněnském pokoji a jediné, co jsem dokázala se svým tehdy zlomeným srdcem dělat, bylo psát. Psala jsem a psala a dnes mám z toho polovinu svého deníku. Drží v sobě každý jednotlivý střep a lepí mé...

V létě se snad díky teplu nebo kdo ví čemu, okolo mě vždycky nahromadí nějací kluci. Minulý rok, jsem si takhle dovolila zlomit své srdce, letos ho možná já lámu někomu.

Utíkám do hor, protože tam jsem schopná Ho opravdu cítit. Tam nejsem zlomená na tisíc kousků, tam se mé srdce lepí dohromady. Tady mám všude okolo sebe Boží majestátnost.

Zanedbávám to tady, protože se opět navracím k Božímu srdci a nemám potřebu se o tom sdílet, ale přece jen vám něco povyprávím.

Mé tetování pro mě vždycky hodně znamenala. Teda to první určitě a u něj jsem si taky myslela, že zůstanu, ale život šel dál a mně v něm přibylo pár momentů, které stály za to si pamatovat na celý život. Proto mám žárovku, hvězdičku a teď nově srdce. Původně jsem si ho chtěla nechat pro sebe, protože přece jen je...

Tlak na to, že bych se dnes měla cítit radostně, že bych dnes měla slavit konec roku.
Celým rokem mě provází slovo "odhodlání bojovat", ale dnes nemám sílu. Nemám sílu na to bojovat. Dnes se mi chce jen plakat. Všechno to ze sebe vypustit.

Častokrát čekáme až jednou něco přijde. Až Bůh zasáhne do našich životů a něco se konečně začne měnit. Děláme si z něj automat na splněná přání. Čekáme a ono nic nepřichází.

Listopad je náročný. Pro mě náročný.

(léto 2022)
Pojďme být zase pro jednou trochu osobnější. Nahlédněte opět skrz má slova trochu do mého nitra a třeba se v tom najdete i vy sami.

Mít sebe ráda je něco, co se teď hodně učím ve svým vlastním životě. Protože mít ráda sama sebe je prvním krokem k tomu, mít ráda lidi okolo sebe.

Je to už nějakou dobu, co mi leží na srdci obraz hvězdy. Nedokonale dokonalé hvězdy.