Každý občas zažíváme chvíle, kdy se cítíme sami, vzdáleni od Boha, opuštěni. Já v takových chvílích hodně skládám básně. A právě dnes jsem se do takového stavu dostala a jednu báseň napsala.

Mé ubohé volání

Bože, proč jsi mi tak vzdálený,

kde se mi jen schováváš 

jsem jako ptáček, zraněný

proč můj život nepředěláváš

Tolik toužím po Tvé blízkosti

a tolik mi přijde vzdálená

cítím se jako král David v některých jeho žalmech

odejmi ode mne všechny těžkosti

ať jsem znovu šťastná

a vstanu ve všech svých pádech

Jsou dny, kdy Tě vnímám na dosah ruky

pak, ale přijdou protiklady

nechci být jako na horský dráze

Bože, Bože já jsem TADY!

Přijď mi naproti

ukaž se mi v maličkostech

společně nás nikdo nezkrotí

vstaneš jako první v mých přednostech

Nevím, co dál

nevím už jak se zachovat

proto všechno Tobě do rukou dávám

a sama sebe se pro Tebe vzdávám

Jen mě naplň svou přítomností

zazař mi v mém životě

navštiv mě svou jedinečností

budu s Tebou v jednotě

Chci být Tvou milovanou dcerou

a hlavně být sama sebou

Bože, Bože..přijď a probuď mě

buď moje VŠE!

Hned po dopsání téhle básně, jsem si četla v jedné knize jednu kapitolu, kterou se vám chci pokusit parafrázovat, protože právě ona mě zasáhla.

Bůh mu zašeptal "Vím jak ti je." Tyhle čtyři slova. Nevěděl jestli si ten hlas jen představoval, ale zareagoval na něj okamžitě. Naštvaně zařval "To teda nevíš! Jak můžeš tvrdit, že víš, jak se cítím? Už jsi někdy přihlížel tomu, jak se osoba, kterou miluješ nejvíc na světě, zmítá v křečích (jeho manželka měla následkem vyoperovaného nádoru na mozku, epileptické záchvaty, několikrát denně) a modrá v obličeji, protože se nemůže nadechnout? Už se ti někdy stalo, že ti nezbývalo, než sedět a šeptat ty nejstupidnější modlitby, co kdo kdy vyřkl? Zažil jsi někdy tu bezmoc? Bože, myslím si, že nemáš ani ponětí o tom, jaké to je, být s někým jedno tělo a sledovat, jak se ten člověk zmítá v křečích, jakoby mu někdo lámal kosti. Už jsi to někdy zažil?!"

A bylo ticho. V tu chvíli se podíval na jeden obraz na jejich stěně na kterém vysel Ježíš na kříži. Bůh v tu chvíli úplně přesně věděl na, co on zrovna kouká, chvíli počkal a pak zašeptal: "Tak nějak mi tehdy bylo."

Bůh ví, co to znamená cítit bolest, on sám prošel tou největší bolestí, když nechal svého syna takhle trpět, kvůli nám. Takže pokud tě něco trápí, bolí nebo cokoliv. Nejsi v tom sám, protože Bůh i když neodpovídá tak přesně ví, jak se zrovna cítíš a zná to, rozumí ti.

Bůh je s námi, i když ho necítíme a já opravdu vím, jak je těžké tomu věřit, ale je to tak!