Konec roku, tak jak byste ho nečekali

Nezvládám to

Tlak na to, že bych se dnes měla cítit radostně, že bych dnes měla slavit konec roku.
Celým rokem mě provází slovo "odhodlání bojovat", ale dnes nemám sílu. Nemám sílu na to bojovat. Dnes se mi chce jen plakat. Všechno to ze sebe vypustit. 

Myslela jsem si, že útěkem do jiného města. Slavením s kamarády, ta bolest nebude tolik hmatatelná, ale vše je vždycky jinak. Život si nejde naplánovat. Od té doby, co jsem věřící na to narážím neustále, Bůh má vždycky tu nejlepší cestu a já z ní tolikrát chci odbočit, sama si to vést. 

Bolí mě srdce

Tolik mě bolí srdce. Za lidi, co jsou dneska sami. Za lidi, co si prošli letos těžkými věcmi. Za lidi, co jim někdo ublížil. Za lidi, kteří mají kamenné srdce. Za lidi, kteří si zahrávají s city druhých. Za lidi, kteří už nemají sílu na to být. Za všechny, kteří to sami se sebou vzdali, protože se pořád něco rozpadá, jako puzzle.
Bolí mě srdce, protože bych chtěla vždycky všem pomáhat, ale nejenže jim nezvládám pomoct, ale ani sobě nepomůžu. Nikdy jsem sama sobě nezvládla pomoct. Topila jsem se v černočerné hlubině.

Poslední měsíce byly tak těžké. Bůh mi dal možnost volby a já si zlomila srdce. Už zase. Udělala jsem vstřícný krok k někomu, kdo ho zadupal do země. Spálila jsem se, i přes to, že jsem celou dobu věděla, že si zahrávám s ohněm. 

Bolí mě srdce, protože jsem se s Boží pomocí přes léto probojovala do spokojenosti, našla jsem ztracenou radost a pak přijde jeden jediný zlom a vše je zase špatný. Jako by ta předchozí práce byla najednou úplně k ničemu. Rozevřela jsem své kamenné hradby, někoho si k sobě pustila a ono to zabolelo. Zase.

Zlobím se

Zlobím se na Boha, že dopouští tolik to, aby mi právě láska lámala srdce, když lásky to mé je plné.

Zlobím se, protože mě v tom nechává se topit. Zlobím se na něj, i přes to, že bych se spíše měla zlobit sama na sebe. Já sama jsem si to způsobila a jeho tichý hlas neustále přeslýchávala. Volal mě, jenže já tolik chtěla cítit jeho dotek, lásku na vlastní kůži. Chtěla jsem opět vědět, jaké to je. Spálila jsem se a teď se léčím. Spáleniny se však léčí těžce.

Pouštím to... nemohu sebe tak ničit, nemohu takhle dál a tak se vzdávám. To jediné ještě dokážu. 

Do Božích rukou se opět dávám, tam mi je nejlépe. On jediný má klíč na to, jak mě opravit. Jak mé srdce opět zalepit. Proto teď tolik ráda utíkám do přírody, protože tam jsem schopná cítit lásku nejvíce. Tam se mé srdce hojí. Jemu na blízku.

Ztratila jsem po cestě svou víru, ale nepřestávám hledat cestu domů... 

You heal my heart of stone