Mám svou hvězdu

Je to už nějakou dobu, co mi leží na srdci obraz hvězdy. Nedokonale dokonalé hvězdy.

Taková, kterou když kreslíte, nakreslíte ji pokaždé jinak, protože to prostě nejde a je to tak správně. Každá je jiná a přitom je to pořád hvězda.

Hvězdy a celý vesmír jsou definicí zázraku. Důkazem toho, že celý svět musel tvořit skutečný umělec, protože je to tak majestátní na to, aby to vzniklo jen tak samo od sebe.

Při pohledu na letní oblohu zasypanou plnou hvězd si nejde nic jiné než povzdechnout se slovy "wau" Bůh je tak nekonečně obrovský a tohle vše je jeho malbou. My si malujeme s pastelkami a barvami, on tvoří velkoleposti s hvězdami v galaxii, každou jednotlivě. Tvoří něco nepřesažitelného.

On jediný nás zná. Nás opravdu! Naše jména si vyryl do dlaně.

A proto...

Jsem hvězdou v galaxii.
Od pohledu stejná jako všechny okolo, ale ve skutečnosti tolik jedinečná.

Svá.
Tajemná.
Dokonale nedokonalá.
Milovaná.

Jsem hvězdou, co má svítit těm ostatním. Zářit na cestě.

To je ta myšlenka, která mi zněla v mysli už pár let a já ji neuměla dostat z hlavy, jak moc byla pro mě.

Jelikož jsem člověk, který určité věci/etapy v životě potřebuji něčím hmatatelným ztvrdit. Rozhodla jsem se si nechala vytetovat malou mnou namalovanou hvězdičku, abych stále měla na mysli to, kým jsem!
Hvězdou v galaxii. Stvořenou umělcem, který je větší ve své lásce než kdokoliv na světě.

Je to pro mě něco, co mě osobně posouvá dál, blíž k Němu a jeho srdci!

Díky tomu si víc a víc uvědomuji, jak milovaná jsem.