Mnoho otazníků

06.07.2018

Někdy mi modlitby nejdou v normálních větách, ale vznikají mi místo toho básně. Tohle je přesně ta situace. Skrze básně nahlížím do svého nitra a jsem častokrát dost ohromená, co se v něm ukrývá.
Bůh tolik koná! Tak moc mě učí!!

.
Toto je část mého nitra...

Proč jsem tak citlivá osoba

Proč mě věci tolik bolí

Kdy se to změní

Kdy se to zahojí

Proč jedu jako na horské dráze

Proč nemám rovnou cestu

Proč to tak bolí

Kdy se to zahojí

Chci tak moc

Chci příliš

Co mě drží

Kdy mě to opustí

Chvílemi nevím, jak dál

vzdát to či pokračovat

toto je mé volání o pomoc

potřebuji vědět, jak se nevzdalovat

Zbořte se hradby kamenné

už jste dlouho kolem mého srdce

Zbořte se, nechte mě dýchat

Já chci být volná a z radostí běhat

Každá bolest ať mě opustí

už nechci ať to bolí

Chci svobodu!!

Svobodu do svého srdce

čerství vzduch ať pocítí mé plíce

Už žádné slzy

žádná zlomená srdce

jen klid a lásku

Proč jsem tak citlivá osoba

Proč mě věci tolik bolí

Už se to mění

Už se to vše hojí.