Sebeláska

Mít sebe ráda je něco, co se teď hodně učím ve svým vlastním životě. Protože mít ráda sama sebe je prvním krokem k tomu, mít ráda lidi okolo sebe.

Něco vám povím...

Během základní školy a i střední školy jsem si prošla různými narážkami na svou příliš hubenou postavu, poznámky typu "ty jsi anorektička" lítaly častokrát vzduchem. Poznámky na to jak málo hezká jsem, na mé příliš kostnaté prsty na rukou, na úzkou nohu, na můj křivý úsměv nebo divné pohledy očima. 
Také přicházely ty, které mířily na mou povahu- moc stydlivá, moc hlučná, bojácná, urážlivá či cokoliv dalšího.
Nikomu se nezavděčíte, kdo chce, ten si vždycky něco najde a častokrát si ani neuvědomuje, že to tomu člověku může ubližovat i přesto, že to na první pohled nedá znát.

Trápilo mě to a dlouhou dobu jsem sebe neměla ráda. Necítila jsem se dobře v oblečení, které mi možná i slušelo. Ve společnosti lidí, kde nikdo nesoudil, při pohledu do zrcadla.

Ale teď se to učím.
Učím se mít se ráda. Mít ráda své nedokonalé já. Svůj charakter, povahu introvertně stydlivé občas příliš hlučné holky, se smíchem připomínající, mému bráchovi, smích hyeny (hahaha). Učím se víc se sama sobě smát.
Učím se mít ráda své slabosti, ať už to je cokoliv nebo kdokoliv. Učím se mít se ráda, taková jaká jsem. Hvězda uprostřed galaxie dalších hvězd. Učím se přijmout se jako Boží dílo s tím nejlepším plánem pro život v Boží režii.
Učím se mít ráda, jak přemýšlím, jak působím.
Učím se neporovnávat. 
Neshazovat.
Mít SEBE RÁDA.

A ono právě teď, v poslední době, mi to jde nejlépe. Jsem na cestě, kde mě Bůh učí zdravému sebepřijetí, sebelásce, abych právě mohla potom tuhle lásku, dávat dál. Díky tomu, jsem spokojená sama se sebou.
S Ním.
Tím, kým v Něm jsem.
Kým jsem. 

Mít sebe ráda je prvním krokem k tomu, mít ráda lidi okolo sebe.