Ze srdce

Mé tetování pro mě vždycky hodně znamenala. Teda to první určitě a u něj jsem si taky myslela, že zůstanu, ale život šel dál a mně v něm přibylo pár momentů, které stály za to si pamatovat na celý život. Proto mám žárovku, hvězdičku a teď nově srdce. Původně jsem si ho chtěla nechat pro sebe, protože přece jen je na místě, které jen tak běžně neodhalujeme, ale mám k němu jednu pro mě hezkou myšlenku.

Vzniklo díky období posledních měsíců, která nebyla jednoduchá, nebyla hezká a už vůbec jsem se v té době necítila milovaná, abych si nechávala vytetovat srdce, ale i přesto ho mám.
Jednou večer,  jak jsem sama ležela v posteli, přemýšlela nad sebou, životem a vším okolo, mi ve sluchátkách začala hrát jedna píseň a ta mě rozplakala. Buďme upřímní, úplně mě složila. Jako nikdy dřív jsem najednou vnímala každé její slovo a dotklo se mě to: Coming out from the darkness. Turning back to You to a love that's stronger. He calls me from within now I rest in Your goodness and I will trust Your hand. I will cling to Your promise to make me new again. Don't stop. Change me In all my love, all my heart.

Hlavní byla ta poslední slova: Nepřestávej! Změň mě v celé mé lásce, celé mé srdce. Ta byla pro mě ve chvíli, kdy jsem je nejvíce potřebovala slyšet.

Abyste pochopili proč, povím vám celý ten příběh, i přes to, že to možná ještě není úplně v pohodě pro mě vyprávět.

Před půl rokem, jsem se díky škole a práci, kterou momentálně dělám, skamarádila s jedním klukem. Vy si teď už určitě domýšlíte, kam to bude mířit, ale nebudeme předbíhat. Spřátelili jsme se všichni čtyři- on, já a moje dvě kamarádky. Trávili jsme spolu čas na těch školních akcí a tak to bylo fajn, být tam všichni spolu, ve větší skupině.

Díky své víře a tomu, že Bůh je prioritou mého života, jsem vždycky věděla, že chci věřícího kluka a ani jsem nad nevěřícími nepřemýšlela. Proto i tento pan Kamenný představoval jen kamaráda. Nepomyslela jsem ani nad tím, že by to mohlo být jinak. 

Jenže, každý příběh má občas své ale...začali jsme si rozumět. Mohla jsem s ním být sama sebou, neměla jsem potřebu na nic si hrát. Věřila jsem mu a on věřil mně. Vybudovali jsme si vzájemnou důvěru. Po dlouhé době jsem někomu mužského pohlaví doopravdy věřila. Psali jsme si, jezdili na výlety, projevovali si lásku, chodili na kafe, koukali na filmy a bylo nám spolu hezky. Přátelsky hezky, nevím, proč mám potřebu, to pořád omíjet dokola. Přesně tímto jsem si to možná i já celou dobu omlouvala, i přes to, že šlo o něco víc. Vše nasvědčovalo tomu, že jde o něco víc.
Avšak byl tu jeden nešvar. Na tom celém byl nešvar toho, že nevěděl o mé víře a i přesto, že jsem s nim byla sama sebou, něco tomu na mně chybělo a právě na to jsme dolehli ve chvíli, kdy já jsem to ze sebe už konečně potřebovala vypustit a vychrlila jsem to na něj, všechno najednou. Nestačila jsem to ani vysvětlit a on se otočil na podpatku a začal utíkat daleko pryč. Stáhl se a z našeho přátelství začala postupně být jen mlha. Husté mléko, přes které už nešlo chodit. Otočil o 180 stupňů a k celému našemu sbližování řekl jen, že je až příliš uzavřený, proto taky ta přezdívka pan Kamenný, už chápete. 

Svými slovy, neslovy vrazil ránu, mně přímo do srdce a díky tomu všemu začalo období, na které nerada vzpomínám, protože bylo náročné, ale tolik mě (zase) vybudovalo. Profackovalo mě to. Dovedlo mě zpět na tu rovnou cestu. Opět ke zdroji lásky. 

Občas se nám v životě musí stát špatné věci a dějí se, ale budují nás v lepší lidi. Proměňují naše srdce a zkoušejí naši víru, protože Bůh ten ani v těchto momentech od nás nikam neodchází. Je tady, čeká na nás s otevřenou náručí. I na mě čekal, jen mi to trvalo 3 měsíce a musela jsem si nejdříve pořádně pohrát s ohněm a spálit se, aby mi to došlo. (Detaily si i přes to nechávám raději pro sebe)

To srdce na mém levém boku je důkazem toho, že Boží láska to s námi nikdy nevzdává. Se mnou. 

To srdce je připomínkou toho všeho! Už navždy.

Change all my heart!